O divadle

Vítám vás na našich stránkách a přeji hezký den (nebo večer)? Nejspíš chcete vědět něco o našich představeních, pak si klikněte na "PŘEDSTAVENÍ".

Jestli chcete vědět něco o mně, pak tu zůstaňte.
Narodila jsem se v České Skalici, na procházky jsem chodila do Ratibořic a Babiččina údolí, u Viktorčina splavu jsem byla jako doma. Se svojí prababičkou jsem chodila trhat upolíny do mokřad, kde se teď rozlévá přehradní nádrž Rozkoš. Ta byla postavena koncem 60. let.

V České Skalici jsem poprvé viděla loutkové divadelní představení s Kašpárkem. Jako tehdy skoro každé dítě jsem malé loutkové divadlo vlastnila. Vzpomínám si, že časem loutkám chyběly končetiny, vlasy, nosy, ale mně to nevadilo. Vždycky se našel někdo trpělivý, kdo moji produkci vydržel sledovat.
Do základní školy jsem začala chodit v České Skalici. Doufám, že si ale nemyslíte, že mojí spolužačkou byla Barunka Panklová, jsem přece jenom o něco mladší. To, že jsem ale mohla vnímat kouzlo tohoto místa jako ona, na to jsem pyšná.

My jsme se brzy přestěhovali do Hradce Králové, kde na mě čekala úplně nová škola. Právě odklízeli lešení: Zálabí. Také tam čekala hudební škola, klavír, zpěv, hudební nauka, tu jsem ale často bojkotovala.

V roce 1963 jsem spolu s několika dětmi vyhrála pěvecký konkurs do Československé televize a od té doby jsem pravidelně vystupovala v pořadech Hledáme písničky pro děti. Následovaly pohádky a také Popelka (1969), kterou jste možná také viděli.

Po maturitě jsem se vrátila ke svým láskám – loutkám. Jednu sezónu jsem strávila v loutkovém divadle DRAK v Hradci Králové.To byla obrovská škola: vidět na jevišti Matěje Kopeckého, Jana Pilaře, Jiřího Vyšohlída či Zdeňka Říhu.

Jan Dvořák, tehdejší ředitel Divadla DRAK, mě připravil ke zkouškám na DAMU a já jsem se vrhla opravdu vášnivě do studia „loutkařiny“. Na loutkářské katedře DAMU byly velice hezké obory: Maňásci, javajky, marionety, samozřejmě spousta pohybovek a také teorie. Na maňásky jsme měli Josefa Pehra, člena Národního divadla, šarmantního herce s obrovským smyslem pro humor. Možná pamatujete jeho loutku Pepíčka.

Na DAMU se mi moc líbilo. Loutkáři totiž většinou nemají tolik ambicí být slavní, ale chtějí dělat to, co je baví – a dobře! Však je také naše loutkářství na světové úrovni. Náš ročník měl veliké štěstí, že absolvoval hrou ASAGAO, kterou kouzelně upravil skvělý básník Miloš Vodička.Režii měl Miroslav Vildman. Ano, Miroslav Vildman ovlivnil můj „umělecký“ život asi nejvíc ze všech lidí, s kterými jsem kdy spolupracovala. O tom dále.

Ze školy jsem šla na „volnou nohu“: učila jsem děti „dramatické výchově“ na LŠU (nyní na základní umělecké škole), účinkovala jsem v ČT, zpívala písničky za herečky, které hrály princezny a neuměly zpívat. A hlavně jsem hrála v Divadle bez opony, které bylo pro mě druhou „vysokou školou“. Mimoto jsem se věnovala teorii, která mě lákala čím dál víc. Studovala jsem dálkově divadelní dramaturgii na DAMU.

Divadlu jednoho herce jsem se začala věnovat roku 1984, kdy vznikla inscenace O Popelce (Pohádka z oříšku), jak ji pro mě napsal Miroslav Vildman, onen nezapomenutelný režisér a autor. Měli jsme čas udělat spolu ještě Šípkovou Růženku a Tři zlaté vlasy děda Vševěda, než nás navždy opustil uprostřed práce a vskutku uprostřed života.

Co mi zbývalo? Pustila jsem se do psaní sama. Zkušeností s dětským publikem jsem využila v představení Aprílová škola, Český rok a Legenda o hvězdě. Doba plynula, herec Jan Přeučil mi nabídl, že bychom spolu mohli „udělat“ nějaké představení pro děti. Tak vznikla Šípková Růženka a začala nová kapitola našeho divadla i života.

Musela jsem se rozloučit s Mankou Kopeckou, svojí dlouholetou spolupracovnicí, která odešla na věčnou procházku a „nahoře“ jistě budí pozornost svými gagy a báječnými výstupy a také svým nekonečným darem komiky.

Jezdíme dál a dál po českých a moravských městech a městečkách, hrajeme v divadlech, kulturních střediscích i kinosálech. Některá představení jsou určena přímo do mateřských a základních škol. Pojďte se podívat, s čím za vámi můžeme přijet.
Vaši Eva Hrušková, Kateřina Hovorková a Jan Přeučil